Shakespeare, William - Král Jindřich VI. (1.–3. díl) / King Henry VI (Part 1, 2 and 3)

Vydáváme dvojjazyčnou edici her Williama Shakespeara v překladu Jiřího Joska a jiné tituly světové a české beletrie.

Košík   Košík
Najdete nás na Facebooku

Shakespeare, William - Král Jindřich VI. (1.–3. díl) / King Henry VI (Part 1, 2 and 3)

Král Jindřich VI. (1.–3. díl) / King Henry VI (Part 1, 2 and 3)
499.00 Kč 548.00 Kč
Pro školy

450.00 Kč

Autor: Shakespeare, William
Překlad: Jiří Josek
Rok vydání: 2019
ISBN: 978-80-86573-64-9

Soubor tří her líčí vážným i nečekaně nevážným způsobem jedno z nejúděsnějších období dějin Anglie - válku bílé a červené růže, v níž proti sobě stály rody Lancastrů a Yorků. Události zaznamenal cyklus filmů BBC "V kruhu koruny II", vysílaný nedávno Českou televizí.

PDF Stáhnout ukázku


Galerie

 

Ukázka předmluvy od Přemysla Ruta

 

Dramatická trilogie, jejímž titulním (anti)hrdinou je král Jindřich VI., vznikla v letech 1591 a 1592, patří tedy k Shakespearovým prvním, ba začátečnickým hrám. Při žánrovém rozpětí alžbětinského dramatu mezi tragédie, komedie a tzv. historie musel ctižádostivý dramatik ovládnout vlastně trojí techniku: umění tragédie se Shakespeare učil na Titu Andronikovi, umění komedie na Dvou kavalírech z Verony a Zkrocení zlé ženy, umění historické hry na onom živě hraném trojdílném velkofilmu, jehož scénář právě držíte v rukou.

 

Stanovit přesnou chronologii těch prvních her je tím obtížnější, že na nich autor musel pracovat téměř současně – mezi šestadvacátým a osmadvacátým rokem svého života. Sporné je dokonce pořadí vzniku jednotlivých dílů trilogie: podle opatrné formulace Parka Honana „lze se domnívat, že svou sérii historických her zahájil prvním dílem Jindřicha VI.“, čemuž nasvědčuje splašené tempo hry, nenasytné vršení okamžitých efektů všeho druhu na úkor organického vedení fabule i vývoje charakterů, ohlušující řinčení zbraněmi i slovy a dokonce zcela neshakespearovské pointování situací ve scénických poznámkách. Podle jiných, zřejmě dnes početnějších kritiků a editorů, byl naopak první díl připsán k druhému a třetímu o rok později – jeho zřetelné nedostatky jsou pak odůvodňovány tím, že se na něm Shakespeare podílel jen asi pětinou textu, zatímco většina hry je dílem Thomase Nashe, Roberta Greena a George Peela.

 

Třebaže takové společné autorství nebylo v alžbětinském divadle ničím výjimečným, Shakespearova „dramaturgická spolupráce“ vyvolala hned zpočátku podrážděnou reakci: v pamfletu, který je dnes jeho nejcitovanějším textem, stěžuje si Robert Greene, že se mezi dramatiky v poslední době (1592) objevila „jedna šplhavá vrána přikrášlená naším peřím, která si ve svém tygřím srdci skrytém v kůži herce (což je parafráze verše ze třetího dílu Jindřicha VI., jímž York vyčítá kruté královně Markétě tygří srdce skryté v ženské kůži. I/4/) myslí, že svede nafukovat blankvers jako nejlepší z nás a /.../ pokládá se ve své domýšlivosti za jediného, který v této zemi třese jevištěm (Shake-scene)“. Ať už se ta konkurenční poznámka týká „Shakespearovy literární revize základního syžetu vypracovaného Greenem a spol.“ (Lukeš), nebo míří obecněji na hry, u nichž dnes o rozhodující míře Shakespearova autorství nepochybujeme, rozdíl mezi prvním a dalšími dvěma díly trilogie je velmi nápadný.

 

Z hlediska žánru to lze nazvat vykročením ze zvyklostí tzv. kronikářské hry k tzv. historii: zatímco kronikářské hře stačilo evidovat na jevišti dějová fakta, figurovat události líčené v kronikách a spěchat od situace k situaci, aby divák neměl čas se nudit, historická hra už dovede zainteresovat obecenstvo nejenom rychlým střídáním oživených obrazů z dějin, ale i účastí na vnitřních dilematech postav opravdu dramatických. Jestliže postavy kronikářské hry se pohybují jako loutky, jimž slova vkládá do úst vypravěč, v historické hře na vypravěče zapomínáme, neboť postavy jednají ve svých zájmech samy a vtahují nás do víru dění. Jako příklady mohou posloužit dvě situace, v nichž „hrdinové“ zradí své dosavadní spojence a přidají se k nepříteli, což je proměna dosti zásadní, s důsledky navenek i do nitra postavy.

 

 

 

Ukázka ze hry

   

JANA

Dauphine, jsem jen dcera ovčáka,

 

jsem nevzdělaná a nic neumím.

 

Nebi se zachtělo mě osvítit

 

a zvednout z mého ubohého stavu.

 

Když pásla jsem svá jehňátka a tváře

 

mi hořely ve spalujícím slunci,

 

zjevila se mi bohorodička,

 

v půvabné, majestátní vidině,

 

a kázala, ať vzdám se hrubé práce

 

a zachráním svou zemi před zkázou.

 

Slíbila, že mi při tom pomůže.

 

Zjevila se mi v plné nádheře,

 

a jak jsem předtím byla ošklivá,

 

paprsky, kterými mě ozářila,

 

mě okrášlila tak, jak mě teď vidíš.

 

Když se mě zeptáš na cokoli, hned

 

ti na všechno dám správnou odpověď.

 

Vyzkoušej moji smělost a um v boji,

 

a zjistíš, jak své družky převyšuji.

 

Věř mi, že přinese ti štěstí, když

 

mi vést tu válku s tebou dovolíš.

KAREL

Tvá sebechvála mi vyráží dech.

 

Vyzkouším si tě, a když dokážeš

 

mě porazit v souboji, uvěřím,

 

že mluvíš pravdu. Pokud prohraješ,

 

nebudu už ti nikdy v ničem věřit.

JANA

Jsem připravena. Tady je můj meč

 

s pěti liliemi na každé straně.

 

Našla jsem ho ve starém železe

 

v Touraine na Kateřinském hřbitově.

KAREL

Pojďme. Žádné ženské se nebojím.

JANA

A já před žádným mužem neustoupím.

 

Potýkají se v souboji a Jana zvítězí.

KAREL

Dost, to už stačí! Ty jsi Amazonka

 

a tvůj meč bude jistě kouzelný.

JANA

Panenka Marie mi pomáhá.

KAREL

Ať kdokoli, ty musíš pomoct mně.

 

Jsem přemožený touhou po tobě.

 

Vyhrálas nade mnou i nad mým srdcem.

 

Má drahá Jano! Tak se jmenuješ?

 

Chci být tvým sluhou a ne vladařem.

 

Francouzský dauphin tě o to moc prosí.

JANA

Na lásku nesmím ani pomyslit.

 

Mám svaté poslání. Za ním chci jít.

 

Až odtud nepřátele vyženu,

 

bude čas pomýšlet na odměnu.

KAREL

Mezitím budu zcela ve tvých službách.

REIGNIER

O čem se s ní baví tak urputně?

ALENÇON

Zřejmě se jí chce dostat pod sukně,

 

jinak by s ní byl dávno hotový.

REIGNIER

Vyrušíme ho? Zřejmě nezná míru.

ALENÇON

Vymluvila mu do hlavy díru.

 

Sám víš, co svede ženská výmluvnost.

REIGNIER

Pane, co bude? Jak se rozhodneme?

 

Dáme jim Orleans, anebo ne?

JANA

Určitě ne! Zbabělci! Bijte se

 

do posledního dechu! Povedu vás.

KAREL

S tím souhlasím. Musíme bojovat.

JANA

Jsem určena být metlou Angličanů.

 

Dnešní noc osvobodím Orleans.

 

Pak přijde babí léto, krásné dny,

 

protože já vstupuji do války.

 

Sláva je jako kruhy na vodě,

 

které se zvětšují a zvětšují,

 

až rozplynou se v nic. Smrt Jindřicha

 

byla pro Angličany poslední kruh,

 

se kterým končí všechna jejich moc.

 

Já jsem teď jako ta pověstná loď,

 

co nesla Caesara a jeho štěstí.

KAREL

Mohamed měl prý rádcem hrdličku.

 

Tvým rádcem je spíš orel. Vyrovnáš se

 

Konstantinově matce Heleně

 

anebo dcerám světce Filipa.

 

Jako by Venuše se snesla na zem!

 

Na tvoji chválu je to všechno málo!

ALENÇON

Dost zdržování. Pojďme bojovat!

REIGNIER

Děvče, snaž se zachránit naši čest.

 

Zažeň je pryč a tvá je věčná sláva.

 

                                  KAREL Zkusme to! Pojďme! Do boje se dáme.

 

                  Už neuvěřím v nic, když ona zklame.

 

 

Odejdou.


 

© Nakladatelství ROMEO 2018 Česká republika. Obchodní podmínky, Jak nakupovat
Web vytvořil hudym.com
Nahrávám...
 
 
Zavřit