Shakespeare, William - Oko za oko / Measure for Measure
| Autor: | Shakespeare, William |
|---|---|
| Překlad: | Josek, Jiří |
| Rok vydání: | 2017 |
Hra o zneužití moci, nezřízené vášni a odpuštění nahlíží do vévodského dvora, nevěstince i vězení ve zkorumpované Vídni. Shakespearova poslední, třináctá komedie nastoluje zásadní témata lidské existence a její humor zabíhá do grotesknosti a cynismu.
|
ISABELLA Could great men thunder As Jove himself does, Jove would ne’er be quiet, For every pelting, petty officer Would use his heaven for thunder; Nothing but thunder! Merciful Heaven, Thou rather with thy sharp and sulphurous bolt Split’st the unwedgeable and gnarled oak Than the soft myrtle: but man, proud man, Dress’d in a little brief authority, Most ignorant of what he’s most assured, His glassy essence, like an angry ape, Plays such fantastic tricks before high heaven As make the angels weep; who, with our spleens, Would all themselves laugh mortal. |
ISABELA Kdyby mocní páni hromovali jak Zeus, zem se zblázní, protože pak by každý oficír chtěl hromováním dokázat svou moc. Jen hromováním! Dobrotivé nebe raději žhavým bleskem rozčísne mohutný, nevyvratitelný dub než stéblo trávy, ale pyšný člověk, oděný do své sporé pravomoci, sebevědomý ve svém sebeklamu, šplhá jak opičák, zespodu nahý, a přitom vřeští a tak vyvádí, že je ten pohled k pláči andělům, kteří být lidmi, umřeli by smíchy. |
(II/2/110)
|
ANGELO From thee, even from thy virtue! What’s this, what’s this? Is this her fault or mine? The tempter or the tempted, who sins most? Ha! Not she: nor doth she tempt: but it is I That, lying by the violet in the sun, Do as the carrion does, not as the flower, Corrupt with virtuous season. Can it be That modesty may more betray our sense Than woman’s lightness? Having waste ground enough, Shall we desire to raze the sanctuary And pitch our evils there? O, fie, fie, fie! What dost thou, or what art thou, Angelo? Dost thou desire her foully for those things That make her good? O, let her brother live! Thieves for their robbery have authority When judges steal themselves. What, do I love her, That I desire to hear her speak again, And feast upon her eyes? What is’t I dream on? O cunning enemy, that, to catch a saint, With saints dost bait thy hook! Most dangerous Is that temptation that doth goad us on To sin in loving virtue: never could the strumpet, With all her double vigour, art and nature, Once stir my temper; but this virtuous maid Subdues me quite. Even till now, When men were fond, I smiled and wonder’d how |
ANGELO Mír jsi mi vzala! Čí je to vina? Moje, nebo její? Kdo hřeší víc? Svůdce, či jeho oběť? Ne, ona nehřeší. Je fialka, která pod žárem slunce rozkvétá, zatímco já jsem mršina, jež hnije v paprscích její cti. Což počestnost nám dokáže víc smysly rozbouřit než nestoudnost? Po bradu v hnoji chceme smést svatyni a vztyčit místo ní chrám neřesti? Jsem hnusný! Hnusný! Hnusný! Angelo, co je s tebou? Co chceš dělat? Chceš zneuctít ji jenom proto, že je tak krásně ctnostná? Bratrovi vrať život! Zloději mají čestné zaměstnání, když soudci kradou. Což ji miluji, když toužím zase slyšet její hlas? Hledět jí do očí? Či je to sen? Mazaný ďábel lapá světce tak, že jako návnadu dá světici! Nejhorší pokušení k hříchu svádí bezelstnou čistotou. Nejsvůdnější děvka by mohla zkoušet všechny triky a nesvede mě svést, tak jak to svedla ta čistá panna. Zamilovaným jsem se vždy divil. Už se nedivím. |
(II/2/161)
|
DUKE
Be absolute for death; either death or life
Shall thereby be the sweeter. Reason thus with life:
If I do lose thee, I do lose a thing
That none but fools would keep: a breath thou art,
Servile to all the skyey influences,
That dost this habitation, where thou keep’st,
Hourly afflict. Merely, thou art death’s fool;
For him thou labour’st by thy flight to shun
And yet runn’st toward him still. Thou art not noble;
For all the accommodations that thou bear’st
Are nursed by baseness. Thou’rt by no means valiant;
For thou dost fear the soft and tender fork
Of a poor worm. Thy best of rest is sleep,
And that thou oft provokest; yet grossly fear’st
Thy death, which is no more. Thou art not thyself;
For thou exist’st on many a thousand grains
That issue out of dust. Happy thou art not;
For what thou hast not, still thou strivest to get,
And what thou hast, forget’st. Thou art not certain;
For thy complexion shifts to strange effects,
After the moon. If thou art rich, thou’rt poor;
For, like an ass whose back with ingots bows,
Thou bear’s thy heavy riches but a journey,
And death unloads thee. Friend hast thou none;
For thine own bowels, which do call thee sire,
The mere effusion of thy proper loins,
Do curse the gout, serpigo, and the rheum,
For ending thee no sooner. Thou hast nor youth nor age,
But, as it were, an after-dinner’s sleep,
Dreaming on both; for all thy blessed youth
Becomes as aged, and doth beg the alms
Of palsied eld; and when thou art old and rich,
Thou hast neither heat, affection, limb, nor beauty,
To make thy riches pleasant. What’s yet in this
That bears the name of life? Yet in this life
Lie hid moe thousand deaths: yet death we fear,
That makes these odds all even.
|
VÉVODA
Na smrt se těš, a potěšením bude
ti smrt i život. K životu mluv takto:
Jestli tě ztratím, ztratím to, co pouze
blázni by chtěli navždy. Jsi jen dech
podřízený nebeským pochodům,
jež schránku, v které vězíš, dokážou
co chvíli zničit. Děláš šaška smrti.
Denně se lopotíš, abys jí utek,
přitom jí pádíš vstříc. Vznešený nejsi,
neboť vše vzácné, čím se obklopuješ,
se rodí z hnoje. Nejsi statečný,
bojíš se červíka, který si na tě
už dělá chutě. Velice rád spíš,
čímž provokuješ smrt, které se bojíš
a jež je takřka totéž. Nejsi svůj,
neboť jsi poskládán z tisíců zrnek
polétavého prachu. Nejsi šťastný,
pořád jen toužíš po něčem, co nemáš,
a co máš, nevnímáš. Jsi nestálý,
s měsícem mění se tvé nálady.
Pokud jsi bohatý, jsi ubožák,
těžce se vlečeš cestou života
jak osel pod nákladem svého jmění,
než odstrojí tě smrt. Přátele nemáš,
a potomci, co říkají ti táto,
ty pouhé výplody tvých žláz, se zlobí,
na revma, dnu a vředy, že tě ještě
nesklátily. Stáří ti splývá s mládím.
Jak po zdřímnutí ve dne totiž nevíš,
zda sníš či bdíš. Své požehnané mládí
utrácíš tím, že žebráš u starých
o almužnu, a v blahobytném stáří
už nemáš touhu, sílu, krásu, chuť
užít si bohatství. To má být život?
V něm ukrývá se na tisíce smrtí,
ale my bojíme se jen té jedné,
která vše zahojí.
(III/1/5) |
|
CLAUDIO Ay, but to die, and go we know not where; To lie in cold obstruction and to rot; This sensible warm motion to become A kneaded clod; and the delighted spirit To bathe in fiery floods, or to reside In thrilling region of thick-ribbed ice; To be imprison’d in the viewless winds, And blown with restless violence round about The pendent world; or to be worse than worst Of those that lawless and incertain thought Imagine howling: ’tis too horrible! The weariest and most loathed worldly life That age, ache, penury and imprisonment Can lay on nature is a paradise To what we fear of death. |
CLAUDIO To ano, ale zemřít, odejít do neznáma! Hnít pod hromadou hlíny. Hřejivé tělo plné bystrých smyslů se změní v hroudu bláta, jasný duch pohltí plameny, nebo se octne uvězněný v ledovém krunýři, nebo ho drapne vítr a pak s ním vší silou zatočí a vystřelí ho okolo země, prostě hrůza s hrůzou, jaké se narodily v představách největších fantastů. Hrůza a děs! Vše, co nás trýzn. v době života: nemoci, stáří nebo vězení, je blaho proti tomu, co nás čeká, až pro nás přijde smrt. |
(III/1/118)
|
|
|
PROVOST Come hither, sirrah. Can you cut off a man’s head? POMPEY If the man be a bachelor, sir, I can; but if he be a married man, he’s his wife’s head, and I can never cut off a woman’s head. PROVOST Come, sir, leave me your snatches, and yield me a direct answer… POMPEY Sir, I have been an unlawful bawd time out of mind; but yet I will be content to be a lawful hangman. I would be glad to receive some instruction from my fellow partner. PROVOST What, ho! Abhorson! Where’s Abhorson, there? Enter Abhorson. ABHORSON Do you call, sir? PROVOST Sirrah, here’s a fellow will help you tomorrow in your execution. He cannot plead his estimation with you; he hath been a bawd. ABHORSON A bawd, sir? Fie upon him! He will discredit our mystery. PROVOST Go to, sir; you weigh equally. Exit. POMPEY Pray, sir, by your good favour – for surely, sir, a good favour you have, but that you have a hanging look – do you call, sir, your occupation a mystery? ABHORSON Ay, sir; a mystery POMPEY Painting, sir, I have heard say, is a mystery; and your whores, sir, being members of my occupation, using painting, do prove my occupation a mystery. But what mystery there should be in hanging, if I should be hanged, I cannot imagine. ABHORSON Sir, it is a mystery. POMPEY Proof? ABHORSON Every true man’s apparel fits your thief: if it be too little for your thief, your true man thinks it big enough; if it be too big for your thief, your thief thinks it little enough: so every true man’s apparel fits your thief. Enter Provost. PROVOST Are you agreed? POMPEY Sir, I will serve him. ABHORSON Come on, bawd; I will instruct thee in my trade; follow. POMPEY I do desire to learn, sir: and I hope, if you have occasion to use me for your own turn, you shall find me yare; for truly, sir, for your kindness I owe you a good turn. |
ŽALÁŘNÍK Hele, chlape. Uměl bys useknout někomu hlavu? POMEJUS Jestli je ten dotyčnej starej mládenec, pak jo, ale jestli je to ženáč a hlava rodiny, pak ne. Hlavu rodiny já sekat nebudu. ŽALÁŘNÍK Nech si tyhle vtipy od cesty a dej mi přímou odpověď … POMEJUS Pane, protizákonnýho kuplíře už dělám až hanba let, tak proč bych pro jednou nedělal zákonnýho kata. Uvítal bych ovšem, kdyby mě kolega v tý profesi krapet zaškolil. ŽALÁŘNÍK Haló! Pane Zlomvaz! Jste tam,? Pojďte sem! Vystoupí Zlomvaz. ZLOMVAZ Přejete si, pane? ŽALÁŘNÍK Mám tady člověka, který vám zítra pomůže s tou popravou. Práce u vás mu kredit nezkazí, protože to je kuplíř. ZLOMVAZ Kuplíř? Ale fuj! Takový člověk představuje zneuctění našeho popravčího umění. ŽALÁŘNÍK Ale jděte. Já myslím, že jste na tom oba stejně. Odejde. POMEJUS Jestli se smím zeptat, drahý pane — a drahý jste určitě, protože u vás každý platí tím nejdražším, co má —, vy říkáte katovskýmu řemeslu umění? ZLOMVAZ Ano, je to umění. POMEJUS Já myslel, že umění je třeba malování. A v tom případě je spíš umění moje řemeslo, kuplířství, protože štětky, který do mý branže patřej, se strašně rády malujou. Jenže co je uměleckýho na věšení? Ať visím, ale to nechápu. ZLOMVAZ Je to umění. POMEJUS Dokažte mi to! ZLOMVAZ Kat dostane šaty po každým popraveným a vždycky si je umí co do velikosti upravit. Když jsou mu malý, řekne si, že pro kata jsou i malý dobrý, a když jsou mu velký, řekne si, že pro kata jsou velký tak akorát. A to je to naše umění. Vystoupí Žalářník. ŽALÁŘNÍK Jak jste se domluvili? POMEJUS Já to teda beru. ZLOMVAZ Pojď, bordeláři, naučím tě pár fíglů, co my kati používáme. POMEJUS Moc rád se přiučím, mistře. A až třeba budu někdy sekat hlavu já vám, uvidíte sám, jak mi to jde od ruky. Když vy pomůžete mně, moc rád vám to oplatím.
|
(IV/2/1)
